Emil Příhoda

Pan Emil Příhoda se narodil 16. 4. 1932 v Praze na Žižkově. Žižkovákem zůstal, i když ho život zavál do jiných koutů Prahy i republiky. Vyučil se, jak to bylo v té době zvykem, bez možnosti vlastního výběru, automechanikem. A na základě umístěnky začal pracovat v automobilce Škoda, a.s. Praha.

Zvídavost a touha po vítězství, která mu jako výkonnému sportovci byla vlastní, ho přivedla až do tzv. výběru „Mladého Škodováka“. Tovaryšské zkoušky absolvoval v automobilce n. p. Praga v Praze. To předurčilo nejen jeho další cestu k Pragovkám, ale i obdiv ke všem výrobkům z produkce této automobilky. Jako každý mladý člověk z profesními znalostmi toužil po vlastním voze, proto se snažil získat finanční prostředky všemi dostupnými cestami. Stavěl kajaky, na kterých i závodil, opravoval a sestavoval jízdní kola, pomáhal i mimo svůj pracovní čas při opravách automobilů.

V roce 1955 se oženil, po dvou letech se manželům narodil syn a po čtyřech letech rozšířilo rodinu narození dcery. V té době byl pan Příhoda již majitelem vozu Praga Alfa, čtyřválcového kabrioletu z roku 1924. Automobil bez problémů uvezl nezbytné dětské kočárky a plně vyhovoval cestám rodiny po Čechách i do zahraničí.

Odpovědnost, zájem vědět a znát nové věci ho přivedly ke studiu na střední škole, následně i na dálkové studium vysoké školy. Přestože pracoval i v jiných než automobilních oborech, láska ke všemu, co neslo jméno Praga, mu zůstala. Již v roce 1957 měl na různých místech v Praze zaparkovaných pět vozů značky Praga, proto se rozhodl oznámit na patřičných místech založení muzea s názvem Automuseum Praga. Pokračoval se shromažďováním starých vysloužilých veteránů. Postupně vytvořil kolekci automobilů Praga, osobních, nákladních i užitkových, doplněnou o bohatou dokumentaci a ostatní sbírkový fond, nemající u nás, ale ani v zahraničí obdoby.

Za období několika desítek let mnohokrát pomohl radou, chybějícími součástkami i originálním výkresem velkému množství našich i zahraničních sběratelů. Vždy preferoval domácí průmysl, zasloužil se o popularizaci českých výrobků, což je výrazem upřímného vlastenectví. Své nabyté znalosti a zkušenosti uložil do své knihy nazvané Praga – devadesát let výroby automobilů.

I přes nepřízeň osudu, kdy mu zemřela žena a vzápětí i ve svých padesáti sedmi letech syn, pokračovatel rodinné tradice, nikdy svoji sbírku neopustil a bojuje o její další zachování.